imagazin arrow2-left arrow2-right arrow2-top arrow-up arrow-down arrow-left arrow-right cart close dossiers education fb instagram menu notification oander rss rss-footer search service shuffle speech-bubble star store stores tests twitter youtube

iPhone 8

Veškeré informace o iPhonu 8 naleznete zde

Emotikony – menší blbost, než byste si mysleli


Už vás otravují novinky třeba o tom, že spolu s vydáním iOS 10 přišlo sto nových emotikon? Nás trochu taky, jde však o trochu komplexnější problematiku a emotikony nemusí být tak zbytečné, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Jak se blíží další update iOS, škarohlídi často rádi doplňují, že s ním jistě dorazí i další stovky nových ikonek. Něco na tom ale je, jelikož se Apple v poslední době do tvorby žlutých (či jinak barevných) emotikon pustil s velkou vervou. Jedním z důvodů velkého množství novinek je mimochodem i politická korektnost, kvůli/díky níž se každá verze ikonky musela vytvořit v dalších alespoň pěti barvách pleti oproti původním žlutým. To pak ani nemluvíme o transgenerových verzích apod. Nemluvme ale o tom, do jaké míry nové verze pomáhají se srovnáním sociálních nerovností, i když tedy jen na úrovni emotikon.

Zajímavější je, co přesně tyto malé ikonky jsou, kde se vzaly, jaké jsou přesně jejich role a proč se staly tak populárními.

01_emojis_not_as_stupid_as_they_seem

Jak jistě řada čtenářů ví z jednoho ze starších článků, emotikony přišly z Japonska. První smajlík byl vytvořen kolem roku 1998 japonským operátorem NTT DoCoMo. První sada emotikon zahrnovala 172 obrázků a nejdominantnější zde byly ikonky k počasí či spojené s mangou. Původně šlo o jakousi bonusovou funkci, pomocí níž se snažil jeden operátor získat výhodu nad ostatními a přetáhnout k sobě zákazníky.

Roznětka byla zažehnuta. Teď tu máme tisíce malých ikonek, které můžeme denně využívat v našich konverzacích. Oxford Dictionary navíc emotikonu „face with tears of joy” 😂 označil jako emoji roku 2015. Řada dalších slovníků zahrnula slova jako emotikona, emoji nebo smajlík.

Proč se ale vše rozjelo do takových otáček právě nyní? Abychom tento fenomén mohli správně pochopit, musíme si nejdřív popsat aktuální formu komunikace a její charakteristiky. Když kolem sebe nebudeme mít nic, máme prakticky dvě formy komunikace – verbální a nonverbální. Od dob, kdy se naše vývojová linie oddělila a naši předci se začali učit mluvit, se nonverbální komunikace stala méně důležitou – často si jí však pomáháme, ať už k doplnění slov, nebo k vysvětlení něčeho komplikovaného. Případně pro komunikaci s lidmi, s jejichž jazyk neznáme.

02_emojis_not_as_stupid_as_they_seem

Během nonverbální komunikace se snažíme člověku popsat některý z objektů, které nás obklopují, a doufáme, že je druhá strana pochopí stejně. Když se například snažíme mluvit o telefonu či telefonátu, zvedneme ruku k uchu a prsty naznačíme tvar telefonu, jelikož právě to je nejobvyklejší pohyb při jeho užívání. Další z důležitých aspektů komunikace je schopnost vidět příjemce naší nonverbální zprávy. Všichni máme nějaké vědomosti a chápání a za pomoci sdílení stejného prostoru můžeme aktivovat představivost partnera.

Naproti tomu v našem mluveném slově nacházíme řadu abstraktních frází. Nejnovější lingvistické poznatky popisují, že naše jazykové znaky nejsou motivovány – slovo „židle“ neříkáme tak, jak jej říkáme proto, že bychom ho měli v hlavě propojené s fyzickou podobou židle. Dokonce ani citoslovce nelze považovat za plně motivované, jelikož i pro stejné zvuky mají jazyky různé tvary – český pes štěká „haf haf“, maďarský však „vau vau“, vietnamský zase „gau gau“, švédský „bjäbb bjäbb“ a korejský zase „meng meng“.

Velkou výhodou mluveného slova je fakt, že můžeme skrze suprasegmentální prostředky přidávat další významy tomu, co se druhé osobě snažíme sdělovat. Může jít třeba o intonaci, hlasitost apod. Když na někoho křičíte, snažíte se naznačit třeba vztek nebo rozčílení; když na konci věty náš hlas stoupne, pravděpodobně pokládáme otázku. Rozhodně však nejde o univerzální faktory napříč všemi jazyky, ve finštině se třeba otázka pokládá stejně, jako když popisujeme fakta. To je ale jen jedna z řady rozdílů. Jednou z klíčových částí porozumění mluvenému slovu je tak pochopitelně i nutnost slyšet člověka. Před internetem, televizí nebo rádiem to tedy znamenalo, že jsme od druhé osoby museli být v doslechové vzdálenosti.

Prosto se objevilo písmo, jinak by se naše vědomosti a informace nemohly dostat ani k našim budoucím generacím, ani na druhou stranu země. Ve většině jazyků je pro psaní unifikovaný standard, který všem pisatelům i čtenářům dávat jasně vědět, jak text rozklíčovat – jde o pravopis. Je zcela klíčové mu správně porozumět, bez něj bychom nepoznali rozdíl mezi větou oznamovací a tázací, dokonce bychom snadno mohli otáčet význam vět.

03_emojis_not_as_stupid_as_they_seem

V některých jazycích je velice nápomocné, když se slova vyslovují přesně tak, jak se píšou. Jiné jazyky to pak mají úplně jinak a výslovnost se od psané formy zásadně liší. Můžeme se podívat třeba podívat na francouzský ekvivalent pro schůzku, rande (ano, odtud pochází i naše forma) – „rendez-vous“. Slovo je vyslovováno zcela jinak oproti své psané formě. Pro řadu lidí tak může jít o velice matoucí záležitost.

Existují tradiční formy komunikace, jež stačily lidským potřebám pro komunikaci dlouhé tisíce let. Nicméně informační technologie odstartovaly boom, který s sebou přinesl něco, čemu se obecně říká „text language“. Název vypovídá sám za sebe a odkazuje na fakt, že lidé nyní většinu komunikace provádějí pomocí psaných zpráv. Jak se to však liší od tradičních forem? V mnoha věcech, pojďme si je spočítat.

04_emojis_not_as_stupid_as_they_seem

Jde o jakýsi hybridní jazyk, který kombinuje různé charakteristicky mluveného a psaného slova. Původem tohoto jazyku je pochopitelně psané slovo, jelikož slouží k sepsání našich myšlenek. Nicméně základem je možnost tvorby krátkých a rychlých větných celků. To je moment, kdy se do našeho psaného slova začaly vkrádat prvky slova mluveného.

Cílem je pak to, aby mohl člověk komunikovat psaným písmem stejně, jako to dělá při mluvení. Jedním ze znaků je využívání výhod, které psaná forma přináší. Jen si vzpomeňte na anglickou zkratku h8 nebo českou z5 – jde o zkratky, které reflektují výslovnost a zanášejí ji do psaného projevu. Zajímavostí je i to, jak můžeme lidem skákat do „řeči“ – to se dříve dalo dělat pouze u mluvení, teď díky chatování můžeme kdekoliv.

Největší výhoda mluveného slova však chyběla – možnost dávat slovům několik různých významů. Zaprvé musíte umět používat psané písmo zcela perfektně, abyste přesně popsali, co chcete říct. Nedat přitom možnost ke špatné interpretaci je často složité. Je to, jako když se něco snažíte namalovat – v hlavě si věc nějak představíte, ale rozhodně není garantováné, že to stejně přenesete i na papír. Psaná komunikace je v porovnání s tím pořád ještě snadná forma, jinak by tu byl samý malíř a poeta. Zadruhé je nutné popsat své myšlenky relativně krátce – kdybyste chtěli něco pořádně vysvětlit, potřebovali byste více než to, co nabízí naše rychlá komunikace a 160 znaků. V tu chvíli přichází na řadu emotikony, emoji nebo smajlíci.

05_emojis_not_as_stupid_as_they_seem

Co totiž dokážou? Zvládnou dát psanému projevu více významu jen za pomoci několika málo znaků – to, na co byste v mluveném slově potřebovali hlasitost, melodii, rytmus a pauzu, zde nahradíte pár emotikonami. Věty „jsi tak pěkná“ a „jsi tak pěkná… 😵“ má s emotikonou o dost jiný nádech. Ikonky navíc zvládnou napodobit jisté elementy nebo charakteristiky reality. Důvod, proč při popisu trapné situaci používáme tuto emoji 😅, je fakt, že i v reálu bychom se mnohdy snažili trapnou chvilku odtlačit úsměvem, i když by se nám na čele mohlo skutečně objevit pár kapek potu.

Přesně to je potom důvod, proč vzniká potřeba tvořit podobné expresivní ikonky – abychom mohli dát našemu psanému textu rychle a snadno jasný význam. Apple tak tvorbou nových a nových emotikon prostě naplňuje poptávku. Do naší komunikace se emotikony dostaly takovým způsobem, že jejich vynechání je spíš stylistickou volbou. Jistě znáte dobře ten pocit, když jste někoho naštvali a poznali to podle toho, že prostě přestal používat jakékoliv smajlíky.

Bez zajímavosti není ani fakt, že se musíte naučit emotikony číst stejně, jako jste to dělali třeba u písmen a slov. Může vám být třeba 22 let, jste tedy relativně mladí, přesto můžete mít velké problémy s pochopením emotikon, jež používají lidé o 5-8 let mladší než vy. Dekódování a rozpoznání významu některých emotikon je složité, protože prostě nemluvíte jejich jazykem. Teď si ale představte, o kolik složitější to musí být pro lidi ještě o generaci či dvě starší.

06_emojis_not_as_stupid_as_they_seem

Hlavní ale je, abyste nebyli naštvaní na emotikony jako takové. Není nic špatného na tom, že se Apple snaží držet krok s měnícími se zvyklostmi komunikace. Problémem to je jen tehdy, kdy se nový přísun emotikon stane jedinou důležitou součástí nového updatu. Naštěstí se k tomu ještě ani neblížíme, iOS 10 kromě nové sady ikonek přinesl i řadu velkých a důležitých novinek v systému. Pevně doufáme, že pro nás má i iOS 11 připraveno víc než jen hromadu smajlíků. 🙏📱🎁😯😄

Apple Inc. (AAPL)

Tohle už jste četli?

Nový systém se zaměřuje především na dvě oblasti: na uživatelský zážitek a na výkon. Z pohledu výkonu staví na novém frameworku Metal, který Apple již dříve přinesl na iOS. Metal kombinuje schopnosti technologií OpenGl a OpenCL do jednoho prvku.

Klikněte zde!