imagazin arrow2-left arrow2-right arrow2-top arrow-up arrow-down arrow-left arrow-right cart close dossiers education fb instagram menu notification oander rss rss-footer search service shuffle speech-bubble star store stores tests twitter youtube

Pozvánky na říjnovou Keynote jsou tu

Sledujte událost s námi!

Josef Dostál: „O sociálních sítích jsem se radil i s Benem Cristovao“


V pokračování našeho rozhovoru s Josefem Dostálem nám držitel tří medailí z olympijských her pověděl o financování svého sportu, proč se nestal hokejistou nebo o tom, jak velký je fanda do sociálních sítí.

Nezapomeňte si přečíst i první část rozhovoru, kde se dozvíte více o začátku letošní sezony, největších zálibách nebo o věčném souboji „vesel“ a „pádel“.

Kolik závodníků se u nás dokáže kajakem uživit?

Je potřeba tady dělit dva pojmy – uživit a přežívat. Protože jsou tady kluci, kteří fungují třeba na půl úvazku, mají pár tisíc a k tomu nějaký diety. Ale fungují jen díky tomu, že ještě bydlí u rodičů. Sami vyžijou, ale nemusí si nic velkýho platit. Aby se tím ale člověk opravdu uživil, což bych definovat přibližně průměrným platem v České republice, tak takových lidí u nás v rychlostní kanoistice bude třeba osm.

Všechno asi funguje na tabulkové platy, že? Ty jsi pod Duklou, co ostatní?

Jasně, všechno jede na tabulky. Třeba na tom kajaku jsou teď nejlepší závodníci na Dukle, někteří jsou i na USK. Je důležité dodat, že všech osm, kteří se tím dovedou uživit, byli buď na Olympiádě (což už samo o sobě značí vysokou kvalitu sportovce) nebo mají medaili z mistrovství Evropy nebo světa.

A co samotné financování sezony? Dokázal bys fungovat i bez sponzorů, pouze z peněz od klubu?

Já mám od klubu a svazu financována všechna soustředění. Když trénujeme v Americe, tak nám zaplatí letenku, ubytování a jídlo. Není to tak, že bychom bydleli v pětihvězdičkových hotelích a každý večer chodili do luxusních restaurací, ale bydlíme různě po křesťanských rodinách. Kdybychom se bavili o cenách toho ubytování, tak takhle levně to nenajdeme ani v u nás. Jakejkoliv hotel by byl třeba pětkrát dražší. Ale funguje to dobře.

Pokud se ještě jednou vrátíme k Jirkovi, bavili jsme se o tom, že u nich neexistují žádné odměny za umístění v závodech, jak je to třeba v tenise. Jste na tom stejně?

Pod Český svaz kanoistů spadáme jak my, tak slalom. Tabulky odměn tak budou fungovat podobně, pokud ne stejně. Je třeba vypsaný, že za výhru na mistrovství světa v olympijské disciplíně dostane tolik a tolik peněz. To jsou ale předem určené tabulky od svazu.

Můžete si klidně tipnout, kolik jsem vloni dostal za mistra světa a za třetí místo v olympijské disciplíně dostal peněz… (chvilka tipování) Dostal jsem 75 tisíc korun. Když pak člověk poslouchá, že fotbalisti za postup ze skupiny dostanou miliony, je to pak trochu demotivující. Na druhou stranu já jsem si vybral sport, který mě baví, a dělám ho rád.

Když už jsme u toho výběru sportu – ty jsi měl nějakou dobu nakročeno i k hokejové kariéře. Jde o sport, který byl jedním z tvých prvních. Co rozhodlo, že tě teď nevidíme na ledových plochách?

Šlo o to, že když jsme byli malí, tak jsme nebyli nijak bohatí. Táta dělal trenéra, takže si dokážete představit, jak vypadaly naše letní dovolený. Prostě jsme se sebrali a jeli se skupinou na soustředění na Slapy. Nám se tam líbilo, táta mě vzal občas na loď, ale nikdy mě do toho netlačil.

U nás fungovala renesanční výchova, což znamená, že každej z nás (mám ještě dvě sestry) byl tlačenej jak do umění, tak do sportu. Takže já jsem si prošel keramikou, hrou na kytaru a právě sportem. Některý sporty se mi moc nelíbily, nebo mě nebavily, případně parta byla špatná, takže jsem postupně vystřídal několik sportů. Nakonec jsem ale skončil u kanoistiky, protože jsem tam všechny znal a bylo mi tam nejpříjemněji.

Jsi víc týmový hráč, nebo sólista? Ty to vlastně kombinuješ, takže můžeš porovnávat.

Když se budeme bavit o čtyřkajaku, tak když jedeme mistrovství světa, tak stejně 90 až 95 % tréninku probíhá na singl kajaku. Tam jde o to, že když dáte dohromady čtyři nejrychlejší singlíře, tak máte vysokou pravděpodobnost, že čtyřkajak pojede nejrychleji.

A neříkáš si někdy během závodu, že vám chybí nějaká sehranost? Že kdybyste trénovali třeba jen o trochu víc spolu, jeli byste ještě o dost rychleji?

Já ti povím paradox – naše nejlepší výkony na čtyřkajaku byly vždycky na začátku sezony, kdy jsme těch tréninků ještě neměli moc. Jezdili jsme hodně rychlý časy. Když se podíváme na roky 2013, 2014 a 2015, tak jsme mistři Evropy z každýho závodu. A opravdu to někdy bylo tak, že jsme soupeře deklasovali. Pak přišlo mistrovství světa a najednou to už tak nebyli. Jo, taky jsme ho vyhráli, ale už to nebylo rozdílem třídy.

A nebylo to právě tím, že víc trénovali pohromadě a tím dokázali rozdíl stáhnout?

Možná, ale zase my jsme na začátku sezony jezdili fakt excelentní časy. Když jsme stanovili rekord na kilometr, tak pak během května jsme jezdili třeba vteřinu za rekordem. Samozřejmě podmínky na ten rekord byly super, ale my jsme všem ujeli o loď a půl, což je fakt možná víc než parník. (smích)

Ale zpět k tomu, co ti víc sedí. Někdo raději bojuje sám za sebe, jiný se raději kloní k týmu. Co ty?

Já obě varianty kombinuji, protože vím, že když na tom budu špatně, tak mě kluci na čtyřkajaku podrží. Ale zase vím, že když budu hvězdnej na singlu, tak to zase bude naopak. Má to svý pro i proti. Ten čtyřkajak pro mě je mnohem jednodušší závodit. Když jedeš v singlu, tak musíš taktiku dělat sám, držet si tempo sám. Na tom čtyřkajaku jenom sedím a pádluju podle ostatních. Když jsme to třeba moc napálili, tak to nebyla moje chyba, to byla chyba někoho jinýho. (smích)

Kdo vlastně na čtyřkajaku určuje tempo?

Ten první. Já vždycky jezdil ve třetí díře, protože jsem se do jiný nevešel. (smích)

Nemáš ty vlastně – vzhledem ke své velikosti – obecně problém s kajaky?

Na světě existuje asi šest nebo sedm kajaků, do kterých se vejdu, a všechny mám já. (smích) Jsem suverénně největší a hlavně nejtěžší.

Byli kluci, kteří byli podobně vysocí, třeba přes dva metry, ale nedokázali zkoordinovat pohyby. Já, díky tomu, že jsem si prošel třeba judem a že mě táta dával od malička na loď, tak jsem získal neskutečně skvělej cit pro vodu.

Když se člověk na kajakáře dívá, uvědomuje si zejména pohyb horní částí těla. Co se v tu chvíli děje uvnitř kajaku?

Sedíš na sedačce bez jakýkoholiv připoutání a máš příčku, o kterou si zapřeš nohy. Rozhodně to není o tom, aby měl člověk co největší bicepsy, aby to utáhl rukou. Největší svaly má člověk v zádech, takže se záběr dělá rotací trupu. A aby se člověk vyrotoval v trupu, tak musí hýbat zadkem na sedačce. Čím ale dosáhneš hýbání zadku na sedačce? Šlapání nohama.

Šlapeš tak moc, že tě po závodě třeba bolí nohy?

No, jasně, občas je mám dost vytuhlý. Jako bolí, ale že bych měl svalovku, to ne. Pro mě je mnohem náročnější běh.

Ještě se posuňme zpátky ke tvým koníčkům. Už jsme mluvili o rybách, jako další uvádíš třeba šachy. Začal ses tomu věnovat, aby sis – na rozdíl od závodů – užil klid? Nebo jsi to takhle měl už od malička?

No, musím tě vyvést z omylu, já to totiž nedělám, abych se vyklidnil. Já jsem vyrůstal mezi dvěma ségrama, takže na mě měly velkej ženskej vliv. Když jsme s jezdili za babičkou a dědou, tak mě právě děda brával na ryby. Já to měl jako únik z toho ženského světa. Mohl jsem jít na ty ryby a zažít tu loveckou vášeň, kdy člověk bojuje s tím zvířetem. A to se mi tak líbilo, že jsem u toho zůstal. To není o tom, abych si sednul a byl v klidu. Jasně, občas je taky fajn projít si přírodou a mít klid, ale to už je k tomu navíc.

A ty šachy, tak abych si zahrál s dobrým šachistou, tak to ne, protože jich je málo. Jedinej, kdo mě stabilně poráží, je děda. Kluci kajakáři to se mnou nechtějí hrát, ty totiž pořád porážím já. Oni jsou stejně soutěživí jako já, tak to berou špatně. (smích) Pořád: „S tebou už hrát nebudu!“ Já třeba udělám hrubý chyby na začátku, jenomže oni už tu hru berou jako vyhranou a já to ještě nějak sehraju nebo dostanu do patu.

Co jsou pro tebe technologie? Jsou pro tebe zábava, nebo spíš jen nástroj pro další aktivity?

Je to pro mě samozřejmě radost, ale já bych to určitě spojil dohromady. Pro mě je totiž obrovská radost dělat nově sociální sítě. To mě hrozně baví, dělám si je celé sám. Takže technologie používám jako nástroj k sociálním sítím. Používám je nejen třeba k focení, ale i třeba k postprodukci, stříhání videí a tak. Na Instagramu mám třeba dost koláží – občas se sice nepovedou, ale občas mají docela úspěch.

No a druhou věcí, kterou pro mě technologie dělají, je uklidnění. Já jsem trochu úchyl přes sluchátka, doma mám asi čtvery opravdu dobrý. Momentálně jsem propadnul Beoplay H6, k tomu mám do barvy ještě Beolit 15. Já hlavně potřebuji, aby pořádně hrály. Ale když si chci doma poslechnou opravdovou hudbu, tak mám dvě obrovský bedny na zakázku. Já občas rád poslouchám klasiku, a když jsem to na nich poslouchal poprvé, tak si říká: „Ty jo, vždyť tam tyhle smyčce dřív nebyly!“ (smích)

Ještě k těm sociálním sítím – prošel jsem si asi třema školeníma. Zaměřili jsme se hlavně na to, abychom nedělali nějaký chyby. Pak jsem se hodně radil s lidma, měl jsem nějaký myšlenky, abychom se o nich pobavili. Jedním z nich byl třeba Ben Cristovao, pak pár youtuberů. Každej na to měl svůj pohled, ale nikde nebyly zásadní rozdíly.

Trávíš na sociálních sítích hodně času?

Ano i ne. Když mám s kým mluvit nebo když jsem se slečnou, tak ne. Ale zase když mám třeba pauzu a zrovna se mi nechce spát, tak to prohlížím. Ale ty časy jsou hodně různorodý – když jsem třeba v Americe, kde máme čas mezi tréninkama, tak hodně. Hrozně rád čerpám inspiraci. Jiný dny, když mám co dělat, tak na Instagramu nejsem třeba týden v kuse.

Další parádní fotky mimochodem najdete na jeho Instagramu.

iMac Pro
Apple Inc. (AAPL)

Tohle už jste četli?

Nový systém se zaměřuje především na dvě oblasti: na uživatelský zážitek a na výkon. Z pohledu výkonu staví na novém frameworku Metal, který Apple již dříve přinesl na iOS. Metal kombinuje schopnosti technologií OpenGl a OpenCL do jednoho prvku.