imagazin arrow2-left arrow2-right arrow2-top arrow-up arrow-down arrow-left arrow-right cart close dossiers education fb instagram menu notification oander rss rss-footer search service shuffle speech-bubble star store stores tests twitter youtube

Pozvánky na říjnovou Keynote jsou tu

Sledujte událost s námi!

robot

Roboti začínají být až moc děsiví


Možná sledujeme až moc sci-fi, ovšem poté, co jsme narazili na poslední vývoj Boston Dynamics a Googlu, se asi začínáme bát Skynetu. Na řešení čeká nová řada morálních problémů.

Já jsem já a ty jsi ty. Kdo je robot? Ty, nebo já?

Nejsme si jistí, zda se tímto tématem začala poprvé zabývat popkultura, nicméně od vydání prvního Blade Runnera z roku 1982 znepokojuje část lidí následující problém:

Co je to robot? Co je to člověk? Kde leží hranice? Jak je mezi sebou rozlišíte?

Tehdy se jednalo o naprosto nereálné filozofické otázky. V té době ještě ani dokonce neexistoval první Macintosh, který následně vypadal takto:

apple i

Takový obrázek ve vás rozhodně strach o konec světa nevyvolá a rozdíl mezi člověkem a počítačem lze jednoznačně rozlišit. Nicméně 35 let poté směřujeme do doby, kdy dokáže umělá inteligence Googlu přesvědčit o své lidskosti pomocí jediného telefonátu.

Nahrávka výše byla společností představena zhruba před týdnem na Google I/O. Nejdůležitější na celém videu je, že hovor nebyl předem nijak připravený (prý). Reálná zaměstnankyně reálného salonu zvedla telefon a věřila, že mluvila s reálnou asistentkou snažící se domluvit střihání pro svou šéfku.

Můžeme tvrdit, že šlo o jednoduchou konverzaci s předvídatelnými otázkami a odpověďmi, asistentce Googlu se ovšem podařilo zvládnout i náročnější pasáže hovoru. V jiném klipu rezervoval Duplex stůl v restauraci. To už bylo o něco náročnější, jelikož zaměstnankyně byla možná trošku unavená a chvíli trvalo, než si protagonisté porozuměli.

Duplex dokonce pochopil i složitou situaci, že se rezervace provádějí až od určitého počtu lidí. Dokonce se ptal také na čekací dobu a celou konverzaci sám ukončil, což značí, že dokáže celou konverzaci vést a ne jen reagovat. Obrovský skok kupředu.

Již brzy tedy může být každodenním problémem rozpoznat člověka a stroj, alespoň po telefonu.

Voight-Kampffův test

Výše zmíněný Blade Runner od Ridleyho Scotta začíná scénou, ve které jeden z blade runnerů provádí Voight-Kampffův test na replikantovi. Hlavním cílem psychologického testu bylo rozlišit lidi od robotů, jelikož ti jsou ve filmu natolik pokročilí, že je nelze tradičními lidskými metodami rozeznat.

blade runner

Samozřejmě reálně žádný takový Voight-Kampffův test neexistuje a jde pouze o výmysl známého spisovatele Philipa K. Dicka, jehož kniha Do Androids Dream Of Electric Sheep? byla předlohou kultovního filmu. Samotný test je ovšem založen na International Affective Picture System, což je databáze obrázků na studování emocí a pozornosti. Lidé projevují na znepokojující obrázky různé emoce. Toho nejsou roboti schopni, pokud sami nemají reálné emoce.

Nicméně jeden takový reálný test existuje a jmenuje se Turingův test. Ten byl vyvinut Alanem Turingem, britským matematikem a otcem moderní matematické informatiky. Cílem testu je vyhodnotit umělou inteligenci. Pokud testující není schopen rozeznat stroj od člověka, pak stroj testem prošel.

Proběhlo několik pokusů o úspěšné zvládnutí testu, ovšem bezúspěšně. Turing počítal, že v roce 2000 bude technologie na takové úrovni, že bude člověk schopen rozpoznat stroj pouze se 70% úspěšností.

V roce 2014 přesvědčil chatterbot Eugene Goostman 33 % uživatelů, že se skutečně jedná o člověka. Média se události chytila a tvrdila, že jde o první program, který testem úspěšně prošel. To ale není tak úplně pravda. Software se vydával za 13letého ukrajinského chlapce, aby mohl snadno zakrýt své chyby.

eugene goostman

Nyní se píše rok 2018 a minulý týden umělá inteligence přesvědčila hned dva lidi o tom, že se jedná o skutečného člověka. Co se tedy stalo? Máme první software, který opravdu prošel Turingovým testem?

Oficiálně ne. Podle Wikipedie by měl test vypadat nějak následovně:

Turingův test probíhá tak, že do oddělených místností umístíme jednak testujícího, jednak předmět zkoumání (např. počítač s příslušným programem) a nějakého dalšího člověka. Testující poté klade otázky v přirozené řeči a předává je do druhé místnosti, kde je zodpoví buď počítač, nebo druhý člověk (což se rozhodne náhodně). Odpovědi jsou předávány zpět testujícímu (samozřejmě v nějaké neutrální podobě, např. vytištěné na papíře). Pokud testující nedokáže rozpoznat, jestli komunikuje se strojem, nebo s člověkem, pak tato umělá inteligence splňuje Turingův test.

Základem Turingova testu je psaná forma otázek a odpovědí.

robot

Úspěch Duplexu je každopádně nezpochybnitelný. Podle nás by software dokázal vést diskuzi déle, i když by se mu možná nedařilo odpovídat na přímé otázky. Test je ovšem pro reálný život bezvýznamný, ačkoliv v této situaci si vedl Duplex více než dobře. Okamžitě vyvolal řadu etických a legálních otázek.

Roboti přichází

Začněme naprosto jednoduchou otázkou: mají lidé právo vědět, že mluví s robotem? Nevíme, jak se cítila zaměstnankyně salonu, když se dozvěděla, s kým doopravdy mluvila, v nás by se ovšem mísilo WTF a všelijaké další bizarní pocity. Když se nad tím ovšem zamyslíme, těžko říct, proč by tomu tak bylo. Stroj s hlasem člověka zajistil pouhou schůzku, v čem je problém?

Existuje poměrně známá teorie tísňového údolí, podle které jsou roboti ne až tak podobní lidem roztomilí a nevyvolávají nepříjemné pocity. Když jsou ovšem proti lidem takřka k nerozeznání, ale lidmi rozhodně nejsou, stávají se značně strašidelnými. Něco jako zombie. Nebo jako v seriálu Westworld. Hlas Duplexu je natolik profesionální a podobný lidskému hlasu, že tento bizarní pocit nepochází ze strachu jako takového.

tísnivé údolí

Podle nás je požadavek vědět, jestli mluvíte se strojem, naprosto oprávněný. Nejlepší by zřejmě bylo, kdyby se robot jako robot představil a nesnažil se chovat jako člověk. Lidé by se mohli cítit značně ukřivdění, kdyby se dozvěděli, že je někdo oklamal. A to by nepomohlo ani poskytovateli služeb, ani samotnému zákazníkovi.

Po představení schopností Duplexu zaplavily internet všemožné komentáře. Někdo byl naprosto zděšený, někomu to bylo úplně jedno a poté tu byli právníci a etologové snažící se vymyslet nejlepší možné řešení. Google spekulace ukončil prohlášením, že finální verze bude zahrnovat nějakou formu představení, aby bylo hned jasné, že volaný nepovede rozhovor s člověkem.

google duplex

To ovšem řeší jen jednu část většího problému a na kratší dobu. Všichni musíme čelit faktu, že technologie dosáhla bodu, kdy dokáží roboti mluvit jako lidé, aniž bychom poznali rozdíl. Je hezké, že Google do svého systému zavede určité upozornění, ale co když ostatní nic takového nezavedou?

Nad tímto problémem se v minulosti moc lidí nepozastavovalo, po aktuálním vývoji bychom ale měli začít okamžitě. Co když se podobný algoritmus začne vydávat za doktora, politika, kolegu nebo někoho z rodiny? Systém je na to takřka hotový a nebude trvat dlouho, než se stane běžnou součástí našich životů. Bylo by skvělé, kdybychom do té doby znali všechny potřebné odpovědi.

iMac Pro
Apple Inc. (AAPL)

Tohle už jste četli?

Nový systém se zaměřuje především na dvě oblasti: na uživatelský zážitek a na výkon. Z pohledu výkonu staví na novém frameworku Metal, který Apple již dříve přinesl na iOS. Metal kombinuje schopnosti technologií OpenGl a OpenCL do jednoho prvku.