imagazin arrow2-left arrow2-right arrow2-top arrow-up arrow-down arrow-left arrow-right cart close dossiers education fb instagram menu notification oander rss rss-footer search service shuffle speech-bubble star store stores tests twitter youtube

Pozvánky na říjnovou Keynote jsou tu

Sledujte událost s námi!

Rozhovor s Josefem Dostálem, trojnásobným mistrem světa a olympijským medailistou


Společnost iSTYLE podporuje řadu zajímavých umělců a sportovců. Nechybí mezi nimi ani Josef Dostál, trojnásobný mistr světa v rychlostní kanoistice a držitel tří medailí z olympijských her. S úspěšným reprezentantem jsme se sešli, abychom si popovídali o tom, jak tráví volný čas, co mu dělá radost a řeč pochopitelně přišla i na kajak. V první části se dozvíte více o začátku letošní sezony, největších zálibách nebo o věčném souboji „vesel“ a „pádel“.

Když jsme spolu usedali ke kávě a dortíku v malebné karlínské kavárně, nemohli jsme začít ničím jiným, než velkou vášní českého kajakáře – rybařením.

Jsi velký rybář, kde nejraději chytáš?

To se samozřejmě neříká. (smích) Ne, nejraději mám potoky a říčky. Prostě tam, kde stačím. Ono se to nezdá, ale já si koupil prsačky a dřív jsem měl problémy, že když jsem někam šel a blbě jsem se zaháknul, tak jsem to nechtěl urvat. Jenže když má normální člověk vysoké holínky skoro po pás, mně jsou někam nad kolena. Pořídil jsem si tedy prsačky, občas tam tedy vlezu, ale to už zase trochu hrozí, že mě to odnese.

Před nějakou dobou jsi absolvoval nominační závody, krátce před nimi jsi měl ale zranění ruky. To je asi nejhorší, co se ti jako kajakáři může stát, že?

Musel jsem s tím marodit šest týdnů, což už je docela dost. Vynechali jsme kvůli tomu podzimní soustředění v Americe. Ale jak se říká, všechno zlý je pro něco dobrý. Začal jsem tak spolupracovat s kondičním trenérem Janem Kempou z Ostravy, a protože je hodně chytrej a přemejšlivej, vymyslel mi pár stabilizačních a balančních cviků na posilování prostředku těla. I když tomu prý nemám říkat „cviky“, protože se u toho neposilovalo. (smích)

Musím říct, že tady byl postup hodně znatelnej. Když jsem to začal dělat, byl jsem na to úplně levej. Postupem času se to dost zlepšovalo – dneska to zvládnu dělat třeba o tři sta procent líp než na začátku.

Kvůli ruce jsem musel vynechat pádlování, takže mi uteklo hodně vytrvalosti. Zároveň jsem nabral hodně váhy, kvůli čemuž jsem pak musel držet diety. Moje oblíbený pochoutky musely jít pryč, takže úplně zmizela třeba kola, dokonce i napůl ředěná. Když jsme byli třeba na soustředění v Americe (které jsme si s parťákem přejmenovali na novodobou otročinu, protože tam jen spíme, jíme a trénujeme), tak jsem tam měl kolu jako takovou malou odměnu. Když jsem si šel pro pití, tak než jsem si natočil skleničku vody, tak jsem si na dno jen tak na centimetr dal trochu koly. Pěkně jsem si to požužlával, hrozně mi to chutnalo, no a pak zase jen tu vodu.

V takovém zápřahu by se ale taková normální sklenička sladké limonády neztratila?

No, musíš brát cukry a cukry. Je otázka, jestli jde o tyhle rychlý jednoduchý cukry z limonády nebo cukry z kvalitní potravy. Rozhodl jsem se tak snížit kvantitu a zaměřit se hlavně na kvalitu.

Na zmíněných nominačních závodech jsi dokázal vybojovat čtyři prvenství. Evidentně ses po zranění stihl připravit dostatečně.

Jde o to, že i když ta pauza byla docela dlouhá, tak nespadnu na nulu. Není to tak, že by člověk za měsíc a půl ztratil kompletně všechno, co do té doby vybudoval. Jasně, výkonnostně jde závodník hodně dolů, ale rozhodně nezačíná na dně. Pak jsem měl na přípravu několik měsíců, kam jsme se snažili zařadit hlavně vytrvalost.

V jednom z rozhovorů jsi vysvětloval, jak se s každým kilem navíc zásadně zvyšuje ponor lodi. Máš spočítaný, kolik třeba jedno kilo navíc přidá na čase?

To nemám, ale hrozně by mě to zajímalo. Přemejšlel jsem, že bych si na to vypracoval takovou ministudii. Když jsem o tom ale začal přemýšlet hlouběji, tak jsme přišel na to, že to vůbec není možný. My máme v roce takových proměnných – já třeba nikdy nedokážu zajet úplně konzistentně, když budu mít kilo nahoru a kilo dolů. Navíc hraje ohromnou roli teplota, každý stupeň udělá půl vteřiny času. Když třeba jedeme kilometr na jaře, kdy má voda třeba deset stupňů, a pak v létě, kdy má třicet, tak zajedu o deset vteřin rychlejší čas jen kvůli teplotě vody. Pak je další faktor vítr – dneska foukalo jako prase a s tím člověk nic neudělá.

Abych to shrnul, tak jezdím nejrychleji na konci sezony – voda je teplejší, jsem nejhubenější za celou sezonu, takže je loď ještě míň potopená, a zatřetí naše příprava směřuje k mistrovství světa, který je na konci sezony. Když proti mně na jaře nastoupí 80kilovej kluk, tak bude mít ohromnou výhodu, protože ho ta voda nebude tolik brzdit.

Teď už jsi na to zvyklý, ale nebylo zpočátku náročné bojovat s tím, že to na začátku nejde?

Mně se vlastně nestalo, že by se sezona nepodařila. Já už od dorostenců, tím, jak jsem rostl, jsem se vlastně každej rok zlepšoval. To je prostě fyziologicky daný. Proto jsou ty kategorie vždycky po dvou letech. No a od tý doby máme každý rok nějaký plán, který jedeme na devadesát procent pořád stejně. Trochu se to pochopitelně mění podle termínů závodů, aktuální formy, únavy. Já podle časů, co jezdíme na trénincích, vidím, jak se pořád zlepšuju. Všechny časy totiž i s větrem zaznamenáváme. My tak můžeme jednotlivá období a časy pěkně porovnávat. Když nám fouká špatný vítr, tak máme výhodu, že jen otočíme trať – prostě místo od startu do cíle jedeme od cíle do startu. Podmínky si můžeme dělat stejný. Poslední roky už to není tak, že bych šel na trénink a pokaždé udělal o vteřinu rekord.

Do kolika let obecně kajakáři závodí na té nejvyšší úrovni?

U kajakáře to bývá kolem sedmadvaceti let. Hodně záleží na typu pohybu a konkrétního sportu. U plavců je to přibližně pětadvacet let, když nebereme nějaké výjimky, jako je třeba Michael Phelps. U nás je ten sport rychlostní vytrvalost, takže člověk musí být jak silnej, tak vytrvalej. To jsou věci, které se v podstatě dohromady dát nedají. Když v zimě trénujeme, tak si vlastně silou ničíme vytrvalost a vytrvalostí si ničíme sílu, ale potřebujeme oboje.

Lze u délky závodů rozdělit, kdy jde o sprinty a kdy už o vytrvalostní tratě?

Když se budeme bavit z fyziologického hlediska, tak už i dvoustovka je vytrvalostní. Nicméně je to trochu jiný než třeba u běhání, takže se to u nás bere ještě jako sprint. Člověk musí loď nějak rozjet a až během nějakých 120 metrů teprve začne tuhnout. Ta dvoustovka je jako sprint, zbytek pak jako vytrvalost.

Nejvíc úspěchů máš na 1000 metrech, jezdí se ti tedy nejlíp?

Teď se mi podařilo na závodech vyhrát dvoustovku, což bylo asi i díky velkému protivětru. Já, jak jsem silnej hromotluk, tak mi to nedělá takovej problém. Ti kluci, co mají osmdesát kilo, tak ty to odfoukne. Takový závody vypadá, že odstartujeme, já jsem vzadu a v posledních desítkách metrů se dostanu dopředu. Už prostě vím, že to tak bude – u nás prostě musím jet a vím, že kluci vytuhnou. Záleží tam tedy nejvíc na tom, jak moc se jim povede začátek a jak moc ho já pokazím.

Jak těžké je najít na trénování ideální úsek. Když jsme se posledně bavili s Jirkou Prskavcem, tak povídal, že přírodní trať téměř najít nejde. Ale přeci jen je v tomto slalom mnohem náročnější.

Jasně, ono je vlastně s vodním slalomem stejné jen to, že se jezdí na lodi s pádlem. U nás se měří pouze výkon, člověk nemusí umět číst vodu, nemusí se otáčet v brankách, nemusí dávat bacha, aby do nich nešťouchnul… Takže to je o dost jiný.

Naše tréninky tak probíhají a potřebují hlavně dobré povětrnostní podmínky, ideální teplotu a stojatou vodu bez vln. Nejlepší jsou rezervace, kde se nesmí jezdit na motorových člunech. Proto jezdíme do Ameriky, kde mají v San Diegu jezero, které je vlastně přírodní rezervací a čluny tam smí jen párkrát do týdne. Nefouká tam, je tam kolem dvaceti stupňů a neteče to tam. Úplně ideální by byl pochopitelně něco jako plaveckej bazén, ale třeba pět kilometrů dlouhej.

Nedalo by se něco podobného nasimulovat třeba pomocí protiproudu?

Takový přístroje existujou, viděl jsem kluka na Instagramu a spoustu Němců, jak v tom pádlujou, ale není to ono. Člověk musí nastavit ten protiproud, koridor má třeba jen deset metrů a musí se pořád jet danou rychlostí.

Když jsem pročítal starší rozhovory, uváděl jsi mezi svými koníčky třeba i longboard nebo lyže. Jak moc přitom myslíš na to, aby sis nic neudělal?

Longboard používám výhradně jako dopravní prostředek při jízdě z nebo do posilovny, případně na jídlo. Opravdu na tom nejezdím nebezpečně a nutno říct, že přitom nedělám žádné vylomeniny. Je to celé na rovném povrchu, hodně přehledným. Jezdím na tom takových pět šest let a za tu dobu jsem se na tom nevymlátil ani jednou. Když to třeba porovnám s kolem, na kterém jezdíme v rámci přípravy, tak na tom každý rok aspoň jednou nebo dvakrát spadnu. To člověk občas někam zapíchne, přeletí přes řídítka… jsem chtěl třeba projet potokem a bylo tam moc vody, no. (smích) Když jezdím na longboardu, tak si nebezpečí uvědomuji a respekt mi brání dělat kraviny.

Na lyžích je to pochopitelně trochu jiná věc – když jezdíme přípravu, tak trénujeme jak na běžkách, tak na sjezdovkách. Pochopitelně do mě může někdo napálit, ale to je stejný jako na silnici. Takový náhody se občas bohužel dějí, ale to by člověk nemohl vyjít z domu.

Zmínil jsi běžky, jak si je se svojí postavou užíváš?

Strašný. (smích) Když mám ale dobře namazáno, tak mi z kopce nikdo neujede.

Vadí ti, když si lidé pletou kajak s kánoí?

Ne, to mi vůbec nevadí. Spíš mě štve, když si lidi, který znám dlouho, pořád pletou vesla a pádla.

Zkoušel jsi vlastně někdy veslovat?

Jasně. Dokonce jsem nedávno objevil fotku, jak sedím na nepárové čtyřce bez kormidelníka. Bylo to zajímavý, chytil jsem během pěti set metrů asi čtyřikrát kraba. To je takové to, když se ti kousne veslo o vodu.

Když už jsme u toho veslování, tak i velká část naší přípravy probíhá na veslařských trenažerech. Protože ty naše kajakářské, to je strašný peklo. Na veslařských mají aspoň i hry, třeba rybičky. Takže my vždycky po tréninku, když se máme vyjet, tak s trenérem a s parťákem zapínáme rybičky a soutěžíme. (smích)

Jsi hodně soutěživý?

Hrozně, já bych soutěžil úplně ve všem. (smích)

Není ale u veslařských trenažerů problém s tím, že děláte o dost jiné pohyby?

Ne, to nevadí. My samozřejmě jezdíme i na našich trenažerech, každopádně během přípravy trénujeme hodně právě vytrvalost – chodíme běhat, plavat. Jednoduše cokoliv, co rozvíjí aerobní činnost. A vesla nejsou tolik vzdálený, protože na kajaku přitahujeme a na veslech taky, jen se tu používají i nohy.

Další parádní fotky mimochodem najdete na jeho Instagramu. Ve druhé části rozhovoru se můžete těšit na to, proč Josef Dostál vybral kajak před hokejkou, kdo s ním už nechce hrát šachy nebo proč miluje sociální sítě.

iMac Pro
Apple Inc. (AAPL)

Tohle už jste četli?

Nový systém se zaměřuje především na dvě oblasti: na uživatelský zážitek a na výkon. Z pohledu výkonu staví na novém frameworku Metal, který Apple již dříve přinesl na iOS. Metal kombinuje schopnosti technologií OpenGl a OpenCL do jednoho prvku.