imagazin arrow2-left arrow2-right arrow2-top arrow-up arrow-down arrow-left arrow-right cart close dossiers education fb instagram menu notification oander rss rss-footer search service shuffle speech-bubble star store stores tests twitter youtube

Budoucnost je tady!

Apple představil iPhone X

Jak se to dělá – iPhone – III


Před 10 lety, 29. června, vyšel iPhone, jeden z nejoblíbenějších chytrých telefonů na světě. Jako připomenutí pak Apple publikoval knihu „The One Device: The Secret History of the iPhone“. Její příběh nás zavede do počátečních stádií vývoje iPhonu.

Často se říká, že je iPhone vlastně zvláštní a přerostlý bratr od iPodu. To je částečně pravda, protože jak jste se mohli dočíst v předchozích částech, cesta smartphonu skutečně začala na základech úspěšného tažení iPodu. Neměli bychom zapomínat ani na to, co lidé říkali, když Apple v roce 2010 představil iPad – že jde jen o větší iPhone bez možnosti volat.

V dnešní kapitole se podíváme na to, jak do hry již na začátku vývoje iPhonu vstoupily iPady a jak náročnou cestu si musel vývojářský tým projít, než mohl Stevu Jobsovi okouzlující zařízení předvést.

Oživení tabletu od Applu

Když dal Steve Jobs zelenou projektu kolem telefonu, vývojářům Applu již na stole ležely plány dotykového tabletu. Bas Ording, Imran Chaudhri a další již na zařízení pracovali, pak ale Ording dostal od Jobse nejočekávanější telefonát.

Budeme dělat telefon.

Před rokem skupina inženýrů a klíčových designérů navrhla prototyp, který se soustředil na multitouch. Následoval tabletový projekt Q79 – první experimentální pokus o zařízení vzdáleně podobné iPadu. Přestože bylo dotykové rozhraní zázračné, rozhodli se projekt na nějakou dobu zastavit, zařízení totiž bylo extrémně drahé. „Musíte mi dát něco, co mohu prodat,“ řekl jednou Steve Imranovi. Kdyby se zmenšil displej a upravil systém, Q79 by mohl fungovat jako telefon.

„Bude mít malou obrazovku, bude pouze dotykový, nebudou tu žádná tlačítka a vše na tom musí fungovat,“ dal Ordingovi instrukce Jobs.

Požádal tedy své kouzelné vývojáře, aby mu představili demo skrolování skrz virtuální adresář jen pomocí multitouche. „Byl jsem extrémně nadšený,“ prozradil Ording. „Pomyslel jsem si, že to sice vypadá trochu nedosažitelně, ale byla by legrace to vyzkoušet.“ Sedl si tedy, vyznačil si myší velikost telefonu na obrazovce svého Macu a použil to jako model pro iPhone. Spolu se svým týmem designerů strávil roky experimentováním kolem uživatelského prostředí ovládaného dotykem – a tyto roky tvrdé práce a pokusů se začaly vyplácet.

„Už jsme měli několik dalších dem, například webové stránky – byl to jen obrázek, kterým jste se mohli posouvat jen pomocí setrvačnosti,“ říká Ording.

Známý efekt, kdy se stránka při dosažení spodní nebo vrchní hrany odrazí, se objevila kvůli tomu, že Ording nedokázal rozeznat, kdy se dostal na konec. Myslel si, že jeho program nefunguje, protože se snažil skrolovat, ale nic se nestalo – pak si uvědomil, že celou dobu skroloval na špatnou stranu. Malý efekt odražení krásně naznačuje, že jste dosáhli na konec stránky a program není zaseknutý, funguje perfektně.

Tyto drobnosti, které nyní bereme jako samozřejmost, byly výsledkem náročného experimentování. Stejně jako tzv. inerciální skrolování, které se zasluhuje o to, že má člověk při skrolování tak skvělý pocit dotyku; jména se po swipnutí mění rychle jedno za druhým, následně se posouvání zpomaluje a jakoby na základě fyzikálních zákonů nakonec úplně zastaví. Jakmile Jobs pokrok uviděl, začal novému projektu věřit.

„Když jsem uviděl ten gumový efekt, inerciální skrolování a pár dalších věcí, pomyslel jsem si: ‚Můj Bože, z toho můžeme postavit telefon.‘,“ prozradil Jobs.

Byl konec roku 2004, když Scott Forstall vešel do kanceláře George Christieho a oznámil mu, že chce Jobs telefon. Greg na tuto větu čekal deset let. Do firmy přišel v průběhu devadesátých let, když měl Apple velký propad. Byl známý pro svůj temperament a drsný styl. Před iPhonem pracoval na Newtonu, a přestože byl projekt zklamáním, bylo mu jasné, že Apple musí vyrobit telefon ve stylu Newtonu. „Jsem si jistý, že jsem to navrhoval hned několikrát,“ říká Christie. „Internet také rostl – půjde o velkou věc: mobilní, internetová, telefonní.“

Jeho tým na uživatelské prostředí však měl před sebou dosud nejradikálnější výzvu. Členové se sešli na druhém patře Infinite Loop 2, přesně nad starou laboratoří pro uživatelské testování, a začali pracovat na rozšiřování funkcí, funkcionality a vzhledu starého tabletového projektu. Hrstka designerů a vývojářů si vybudovala své zázemí ve fádní kanceláři se špinavým kobercem, starým nábytkem a protékajícím záchodem ve vedlejší místnosti. Na zdech toho také moc nebylo, jen tabule a z nějakého důvodu zde byl i plakát kuřete. Jobs místnost miloval, protože šlo o bezpečné místo bez oken, oddělené od nepovolaných zraků – dokonce i uklízeči se místnosti vyhýbali, takže zde mohli v klidu svůj projekt kolem iPhonu skrýt. „Víte, uklízecí čety sem neměly povolený přístup, protože zde byly na zdech posuvné tabule,“ odkrývá Christie. Tým na ně kreslil nápady, ty nejlepší tu pak zůstávaly nastálo.

Nesmazali bychom je. Staly se součástí diskuze o designu.

Hlavním úkolem bylo vyřešení, jak spojit funkce dotykové obrazovky s funkcemi chytrého telefonu. Měli všechna dema pohromadě; Imran Chaudhri vedl vývoj dashboardu. Základním konceptem bylo, že má v sobě řadu widgetů (počasí, akcie, kalkulačka, poznámky apod.), které by měly v telefonu být. Některé ikonky původního designu byly vytvořeny jen v noci. To bylo normální. Steve Jobs extrémně lpěl na datech, během vývoje tak byla řada bezesných nocí.

Je vtipné, že podoba ikonek na celou dekádu vznikla během pár hodin rychlého dohánění.

Museli vymyslet všechny základní části. Dnes se vše zdá úplně jasné, tehdy ani zdaleka nebylo. Třeba rozložení ikonek nebo možnost s nimi pohybovat. Podle Chaudhriho dokonce zvažovali seznam náhledů, jaký byl tehdy známý z Windows Phone.

Chaudhri měl svůj tým na průmyslový design, aby vytvořil několik dřevěných maket iPhonů – museli totiž určit optimální velikost ikonek pro ovládání prstem. Dotyková dema byla nadějná a styl do sebe pomalu zapadal. Týmu ale chyběla soudržnost, jednotná myšlenka toho, jaký dotykový telefon vlastně bude.

„Byly to skutečně jen návrhy,“ vypráví Christie. „Drobné útržky nápadů, něco jako tapas. Trochu toho, trochu onoho. Mohl to být kousek Adresáře nebo část Safari. Tapas ale Jobsovi pochopitelně nestačilo; chtěl kompletní pokrm. Postupně začínal být z prezentací čím dál více frustrovaný.“

V lednu nakonec Jobs celý projekt zastavil. Týmu řekl, že jej není schopný dokončit. Přestože byly finální produkty parádní, byly jen zčásti dokončené. Celý koncept byl nepořádek bez soudržnosti. Něco jako příběh poskládaný z několika vět z úvodu, následně pár vět vytržených z prostřední části a zakončený jednou větou ze závěru – i kdyby to byly krásné věty, dobrý příběh to neposkládá.

SAN FRANCISCO – 27. LEDNA: CEO Applu Inc. Steve Jobs (vpravo) mluví 27. ledna 2010 během speciálního eventu v Yerba Buena Center for the Arts v San Franciscu s Waltem Mossbergem (vlevo), technologickým redaktorem Wall Street Journalu. CEO Steve Jobs a Apple Inc. představili jejich nejnovější výtvor, iPad, mobilní tablet, který je na pomezí mezi iPhonem a laptopem MacBook. (Foto od Justin Sullivan/Getty Images)

„Steve nám dal ultimátum,“ vzpomíná Christie. „Řekl, že máme dva týdny. Byl únor roku 2005 a my se vydali na dvoutýdenní pochod smrti.“

Tým opět spojil síly a začala pracovat. Byla to pro Christieho TA šance potvrdit, že má pravdu – telefony a počítače mezi sebou zmenšují mezeru. Měl před sebou dva těžké týdny s vedoucími designerských týmů. Měli jen jednoho nepřítele – čas. Bezesná noc následovala bezesnou noc, tým však pracoval na nejlepším díle ve svém životě. V tuto chvíli začal iPhone získávat obrysy konečné podoby, jen zatím s virtuálním tlačítkem, nebylo tu hardwarové.

„Stevovi jsme představili návrh celého příběhu. Ukázali jsme mu domovskou obrazovku, ukázali jsme mu příchozí hovor, jak jít do Adresáře, ‚takhle vypadá Safari‘ a trochu dalšího klikání. Nebylo to jen nějaké chytré podívání, vyprávělo to příběh.“

A Steve Jobs miloval dobré příběhy.

„Byl to neskutečný úspěch,“ říká Christie. „Chtěl to ukázat ještě jednou. Každý, kdo to viděl, měl stejný názor. Bylo to úžasné.“ Apple tak začal být kolem projektu ještě tajemnější. Koridor na druhém patře Infinite Loopu zamkli. Nikdo nesměl vejít či odejít bez povolení.

Bylo to jako ve vězení.

Rovněž to znamenalo, že měli hodně věcí na práci. Pokud byly původní schůzky vývojářského týmu prologem, prototypy tabletu začátkem, tak iPhone je druhou kapitolou a do konce příběhu je toho k napsání ještě velká spousta. Nicméně teď už se do příběhu zapojoval i Steve Jobs, chtěl vše ve velkém světle ukázat zbytku společnosti. Steve chtěl iPhone představit při schůzce sta nejdůležitějších lidí Applu. Tento meeting probíhal vždy jednou za čas se všemi důležitými osobnostmi, aby se určilo, jaký směrem dál firma půjde. Jobs vždy sezval sto nejdůležitějších lidí ve firmě, aby se hovořilo o nadcházejících produktech a strategiích. Když byl zaměstnanec na tuto schůzku pozván, byl to zlomový okamžik v jeho kariéře. Prezentace pro Jobse musely být stejně vyladěné, jako konečný produkt pro lidi.

Od té chvíle až do května se odehrával brutální souboj s tím, aby se stihly dopsat navazující odstavce. „Dobře, jaké aplikace budeme mít? Jak by měl kalendář ve vaší ruce vypadat? E-mail? Každý krok na cestě dělal z produktu jasnější a reálnější věc. Hrát písničky z iTunes. Přehrávání médií. Software iPhonu začal jako designový projekt našeho týmu v mé předsíni,“ vypráví Christie. Nahackoval nejnovější model iPodu, aby designeři získali povědomí, jak by aplikace na zařízení mohly vypadat. Demo k určení podoby. „Mohli jste kliknout na aplikaci e-mailu a vidět, jak přibližně to funguje. Nebo třeba prohlížeč,“ říká Ording. „Nefungovalo to úplně, ale stačilo to na pochopení myšlenky.“

Christie využil svůj tým inženýrů skvěle, jediným důležitým faktorem byl čas, ale i na tohle našli řešení.

Byla to brutální a vysilující práce. Nechával jsem lidi bydlet na hotelu, protože jsem nechtěl, aby jezdili domů. Lidé usínali i u nás doma, bylo to ale zároveň velice osvěžující.

Steve Jobs byl výsledným produktem unesen. A brzy byli i všichni ostatní. Prezentace před Top 100 byla neuvěřitelným úspěchem.

Zdroj: The Verge

Apple Inc. (AAPL)

Tohle už jste četli?

Nový systém se zaměřuje především na dvě oblasti: na uživatelský zážitek a na výkon. Z pohledu výkonu staví na novém frameworku Metal, který Apple již dříve přinesl na iOS. Metal kombinuje schopnosti technologií OpenGl a OpenCL do jednoho prvku.

Klikněte zde!