Tvrdíte, že je Apple předražený? – Komentář

2017. 03. 18.

Příliš drahý? Příliš levný? Předražený odpad? Je nutné dát věci do souvislostí. Připravte se na absolutně subjektivní článek.

Asi každý, kdo někdy vlastnil nějaký ten produkt od Applu – ať už jde třeba o jednoduchý iPad nano nebo nejnovější iPhone 7 – má nějakého přítele, který je odborníkem v oboru. Často o něj pak můžete slyšet, že jste si za hodně peněz koupili hromádku odpadu, jež naplno odkrývá temnou stranu kapitalismu. Kdybyste si koupili nějaký produkt od jiné firmy a za méně peněz, mohli byste pak věnovat ušetřenou sumu třeba na děti v Africe.

Na něco podobného pak narážíte v komentářích pod každým technologickým videem nebo na stránkách odborných diskuzí. Nezáleží přitom, zda se díváte na evropské nebo zámořské weby. Co za tím však stojí? Je vážně Apple tím hlavním, kdo stojí za veškerým zlem na světě a skvělým marketingem dokázal své uživatele kompletně obrat o všechno kritické myšlení? Pochopitelně to ani zdaleka není pravda, ale pojďme se nejdřív podívat, za co Apple schytává nejvíc kritiky.

Nová éra informačních technologií

Hlavním důvodem za tímto fenoménem může být fakt, že zde v současnosti máme hned několik paradigmat, jež vedle sebe existují. Nejde o nic nového, jelikož jde o běžný vývoj každého zásadního směru: je tu staré paradigma, které pomalu nahrazuje to nové. Obě často fungují ve vzájemné nenávisti, případně si prostě jen vůbec nerozumí. Jen si z hodin dějepisu vzpomeňte třeba na zlatou éru romantismu na přelomu 18. a 19. století, který stál na citu, individualismu a duchovnu. Po něm pak přišel absolutně odlišný realismus, jenž se zaměřoval zejména na obyčejné věci a zobrazoval skutečnost spíše než krásnou a načančanou minulost. Šlo o úplný obrat.

Vor Medúzy – obraz z dílny francouzského malíře Théodora Géricaulta, průkopníka romantismu.
Vor Medúzy – obraz z dílny francouzského malíře Théodora Géricaulta, průkopníka romantismu.

Pro popis podobné změny myšlení přišel německý filosof Georg Wilhelm Friedrich Hegel se svou teorií dialektiky. Podle této teorie nazýváme obecně přijímanou teorii tezí. Časem se formuje kritika této teze a přichází antiteze. Ta následně pomalu, ale jistě začne původní tezi nahrazovat a stane se pak hlavním proudem. Časem se však i tato antiteze stane terčem další kritiky (zejména na základě „dříve bylo lépe, kyselo bylo kyselejší“) a naše myšlení se pomalu posune zpět k původní tezi. Neustálý souboj a mixování obou proudů nakonec vytvoří syntézu, jež vyvstane z kombinace původní teze a novější antiteze. Taková syntéza se poté stane tezí nové éry, postupem času si najde další antitezi a cyklus běží znovu.

Něco podobného se stalo i v období starověku, středověku a novověku. Starověk můžeme brát jako pokus o perfektní tezi, středověk jako reagující antitezi. Středověk zlomil obsesi dokonalostí – zejména kvůli období migrace – a začal používat více barbarských prvků. Syntézou se následně stal novověk, konkrétně pak renesance, jež sahala zpátky ke starověkým klasikům, ale mentálně si převzala mnoho i ze středověku, i když se to snažila popírat. To je praktický důkaz toho, že období starověkého Řecka a Říma neskončilo ve středověku a že středověk není s renesancí oddělen jedním datem. Přerod jako takový trval několik stovek let. Věříme, že vám tento příklad dokázal přiblížit, co je to ta dialektika.

02_apple_as_the_pioneer_of_a_new_thesis_fullwidth

Otázkou je pochopitelně to, jak se něco podobného váže k Applu a k jeho kritice. Nebudeme se situaci snažit roubovat na Hegelovu dialektiku, spíš předchozí případ berte v potaz, až budete následující články číst. Teze vznikla ve chvíli, kdy se začaly informační technologie stávat čím dál oblíbenějšími – počítač sloužil jedné funkci, k níž byl stvořen. Můžeme díky nim poslat člověka na Měsíc, můžeme díky nim spravovat infrastrukturu, můžeme díky nim automatizovat výrobu apod. Cokoliv dalšího, jako třeba design, je z pohledu funkčnosti zcela nepodstatné. Počítače se nicméně postupně začaly objevovat i v našich domácnostech. S nimi pak stále víc zařízení – mikrovlnka, kávovar, televize či smartphony. Technologie se dostaly z vojenských základen a sklepů firem do obýváků lidí.

To je místo, kam prostě nepatří extrémně hlučný počítač s kabeláží tvořící džungli po celé místnosti. Tvořila se tedy nová poptávka po menších a přenosnějších počítačích. Každý by je měl být schopen ovládat, měly by se stát běžnou součástí denní rutiny – nikdo z nás s nimi už nechtěl posílat člověka na Měsíc. Pro domácnosti se však objevil zcela nový prvek, který tu dosud absolutně chyběl – estetická a designová stránka.

03_apple_as_the_pioneer_of_a_new_thesis

Dostali jsme se tak k původnímu bodu. Ti, kdo produkty Applu označují za předražený odpad, neberou v potaz estetickou stránku. Stále žijí s tezí, že hlavním cílem informačních technologií je jejich funkce. Nejhlasitějším argumentem bývá, že s jiným (a levnějším) zařízením byste zvládli to samé. To je v mnoha případech i pravda. Jenže není brán v potaz design a jeho důležitost, jež u mnohých přesahuje důležitost funkcí. Nejde přitom o požadavek, který si vytvoří hloupá ovečka, ale o přirozený fakt, že člověk chce mít kolem sebe pěkné a příjemné produkty. Rozhodně to nevypadá na něco, co by vycházelo z jámy pekelné a za co by měl být člověk trestán.

Sněz, co máš nandáno

Další motivace, jež nutí lidi hlasitě vystupovat proti Applu, je trochu těžší na uchopení a je nutné se podívat směrem ke kritickému myšlení. První období lidského vývoje se odehrává v raném dětství, kdy je člověk absolutně závislý a důvěřivý. Žádný kojenec nezačne zpochybňovat, zda je mléko jeho matky dobré, nebo ne – co vám mamka nebo taťka nandají, to sníte. To můžeme vzít jako tezi. Antitezí je pak období puberty, jež je pak více či méně přesným opakem – člověk vše zpochybňuje, některé věci za každou cenu odmítáte dělat, sám dobře ví, co je pro něj dobré. Ideálním scénářem pak je, že následuje dospělost, kdy získáte své kritické myšlení a obklopíte se lidmi, kterým můžete věřit a kteří věří vám.

Pohled na produkty Applu jako na něco, co vás nutí si je koupit jen proto, že jsou, vrací mentálně člověka do období kojence. Proč? Člověk má nutkání je kupovat jen proto, že jsou, i když jsou drahé? Proč je tím zlým Apple? Přeskočme však toto období mentálního stavu a posuňme se do puberty – kupujete to, co je pro VÁS dobré. Bylo by dost naivní si myslet, že každý dokáže přesně rozhodnout, co je pro něj nejlepší, aniž by se díval po svém okolí, a aniž by ho cokoliv ovlivnilo. Kdybychom si dokázali uvědomit, že každý dělá to, co je podle něj nejlepší, určitě bychom netvrdili, že: „Linux je pro mě ideální, MUSÍ tak být ideální pro všechny.“ Každý má jiné potřeby, jinak hluboko do kapsy, má jiné cíle a motivace.

04_apple_as_the_pioneer_of_a_new_thesis_fullwidth

Proč Apple?

Když jsme rozebrali důvody a motivace, je tu ještě jedna otázka: Proč Apple? Pokud se podíváme na výše zmíněné příklady, dojdeme k jednoduché odpovědi – protože je jednou z prvních (nikoliv TA první) firem, jež začala lámat paradigma kolem designu. Stejně jako průkopníci jednotlivých uměleckých směrů dělali kroky k novému paradigmatu, existují podobní průkopníci i na poli informačních technologií, mezi nimi i Apple. Mnoho průkopníků nedopadlo dobře – živořili, hladověli a často končili v neoznačených hrobech. Uznání se jim dostalo až desítky či stovky let po jejich smrti. Důvodem je, že jim většinová společnost ve své době nerozuměla, pořád stála za původní tezí. Nový přístup byl trestán kritikou a bojkotem.

Rozhodně se nesnažíme říct, že by byl Apple zneuznaným umělcem, kterého si dobírají jen ti zlí lidé, kteří nic nechápou. To není tento případ. Apple je zástupcem takové kapitalistické firmy, že by jen při vyslovení jeho jména dostal Marx mrtvici – snaží se dosáhnout profitu za každou cenu. Na druhou stranu je pravda, že byla Apple v mnoha směrech prvním, stal se symbolem něčeho nového. Je tedy přirozené, že lidi Apple kritizují. Apple je symbolem toho, že design může být na úrovni funkcí zařízení. Vypadá to, že se lidem tato myšlenka líbí, jelikož kupují produkty Applu jako zběsilí, a to přestože jsou na trhu levnější a schopnější zařízení – dokonce jsou tu i stejně vypadající. Lidé v Cupertinu pochopili, jak z této změny vytěžit co nejvíce.

Není to jen zařízení, ale i umělecké dílo.
Není to jen zařízení, ale i umělecké dílo.

Nikdo zákazníkům nestojí s pistolí u hlavy. Není tu nic takového, jako NUTNOST koupit si produkt. MacBooky Pro jsou rozhodně velice nákladné, zejména z pohledu cena/výkon, řada lidí by díky němu nevydělala tolik, aby si dokázala jeho koupi obhájit. Trh je kontrolovaný poptávkou a nabídkou – když si lidé myslí, že je něco příliš drahé, nekoupí to. Apple by pak rychle odhalil pokles v prodejích a změnil by svou cenotvorbu. Zařízení je předražené jen tehdy, pokud jej lidi nekupují v dostatečném množství. Jestliže jsou prodeje v milionech, naceňování se ukazuje jako správné. Konečné rozhodnutí je jen na nás, zákaznících – naším hlasem jsou naše peníze. Bez nás by Apple krachnul, a to i s jejich aktuální finanční zásobou, vlivem a hodnotou firmy.

Proto je důležité, aby každý zapojil své kritické myšlení a dokázal správně určovat, co je pro nás dobré. Trh bude vypadat tak, jak mu určíme našimi nákupy. Jestliže se nám aktuální situace nelíbí, je tu jen jeden směr, kterým můžeme nadávat – a směrem k Applu to není.