imagazin arrow2-left arrow2-right arrow2-top arrow-up arrow-down arrow-left arrow-right cart close dossiers education fb instagram menu notification oander rss rss-footer search service shuffle speech-bubble star store stores tests twitter youtube

Tento příspěvek nebyl aktualizován více než rok. Berte prosím na vědomí, že obsah můžete být zastaralý.

Proč je iPhone tak těžko opravitelný?


Kvůli penězům! Alespoň tak by se to dalo zkráceně říct. Je v tom pochopitelně část pravdy, ale celý příběh je trochu složitější. Dnes vám ukážeme, proč firmy zajímá výroba zařízení, jež jsou těžká na opravu.

Apple je jednou z nejhodnotnějších firem světa. Klíčem k úspěchu je pochopitelně fakt, že každý rok prodává miliony produktů nejvyšší kategorie (a také ceny), zejména pak iPhonů. V roce 2015 bylo prodáno více než 230 milionů zařízení, to byl dosavadní vrchol prodejnosti telefonů. Od té doby prodeje pomalu klesají, ale iPhony stále stojí za více než polovinou celkového příjmu společnosti.

Skvělé prodeje za sebou mají i jeden zvláštní – trochu neetický – důvod. Faktem, který se skrývá za schopností prodávat tak obrovská čísla telefonů, je buď představení nového, hezčího modelu, anebo rozbití původního zařízení. Některé skupiny jdou dokonce tak daleko, že upozorňují na fakt, že pokud by firmy chtěly, mohly by bez větších problémů ihned začít vyrábět odolnější a ekologicky šetrnější zařízení.

To se pochopitelně netýká pouze iPhonu, ale je nepopiratelné, že se právě smartphone od Applu stal symbolem plýtvání přírodních zdrojů. Svůj telefon doma za pomoci šroubováku neotevřete; jen Apple a jeho skvěle vybavená centra se mohou dostat k vnitřnostem iPhonu, a to kvůli tělu z jednoho kusu a dalším výrobním trikům. I kdyby se vám telefon podařilo otevřít, je pro normálního člověka prakticky nemožné nakoupit originální náhradní díly od Applu, aby si smartphone opravil svépomocí. To navíc ani nezmiňujeme součástky, které jsou různým způsobem znepřístupněny (třeba zalepením, přišroubováním k citlivým částem apod.).

Hlavní příčinou problému je absence dostatečných regulí. Máme tu sice aktivistické skupiny, jako třeba Greenpeace, které mohou na firmy dělat tlak a chodit denně na protesty, ale reálný dopad mají podobné akce jen málokdy – nejde totiž o oficiální institucionální normy.

Což je vcelku pochopitelné. Dokonce ani tvůrci těchto regulací zatím nemají úplně jasno v tom, kterým směrem by se chtěli vydávat. Máme tu třeba Institute of Electrical and Electronics Engineers, jenž má schopnost situaci změnit. Nicméně nejde o oficiální vládní autoritu, má navíc sice radu složenou z vědců, profesionálů a neziskových organizací, ale do této rady patří i zástupci výrobců.

Je to jako použít lišku na hlídání kurníku.

S tím by nebyl problém, ale fakt, že mají výrobci největší hlasovací sílu v radě, už situaci hodně mění. Celkem 41 % rozhodovací síly mají technologické firmy, jako třeba Apple; 28 % patří zástupcům přidružených odvětví; vědci a zástupci spotřebitelů přitom mají jen po 7 %. Výsledkem pochopitelně je, že technologické firmy prakticky diktují, jaké podmínky musí jejich produkty splňovat a za co dostanou „zlatou nálepku“ za enviromentální zodpovědnost.

A pokud by z nějakého důvodu nakonec prošla regulace, jež by firmy zásadnějším způsobem ovlivňovala, najaly by společnosti týmy právníků, kteří by jistě dříve či později našli skulinku. Využitím podobných právních mezer jim pomáhá k tomu, aby dostávali ocenění za ekologický přínos, přestože s přívětivostí s životním prostředím nemají nic společného. Jak moc dobře víme, řada velkých výrobců často dostává hromadu ocenění za ekologický přínos.

Vezměme třeba řadu MacBooku Pro. Dříve byly notebooky upravitelné, jednoduché na opravu či upgrade, dokonce i méně zdatnými uživateli. V roce 2012 však přišla verze s Retina displejem a připájeným SSD diskem, nerozšiřitelnou RAM a přilepenou baterií. To není úplně nejekologičtější přístup… Rozhodně tedy ne na obdržení ocenění za ekologickou přívětivost, přesto jej však získal. Proč?

Applu se totiž podařilo využít definice „vylepšitelnosti“, s níž regulátoři sami přišli. Udělali vše pro to, aby z jejich pozice naplnili všechny požadavky, co podobný termín potřebuje, přestože je MacBook Pro s Retinou všechno, jen ne vylepšitelný. Není divu, že velké firmy lobují za podobné definice, aby si mohly následně pohrávat se slovy, zatímco se reálně nic nezlepší. Získají tak ekologický zelený produkt, přestože se jeho ekologičnost třeba i zhoršila.

Ač bychom skutečně rádi, nemůžeme dnešní povídání zakončit na pozitivní vlně s vidinou lepších zítřků. Experti tvrdí, že je pro diskuzi jen skutečně málo prostoru, šance na změnu je prakticky nulová. Není velká naděje, že by se systém hlasování s převahou technologických společností změnil. Aby se situace zlepšila, musel by se kompletně předělat systém. Otázkou je, zda něco podobného výrobci vůbec připustí.

Zdroj: The Verge

iMac Pro
Apple Inc. (AAPL)

Tohle už jste četli?

Nový systém se zaměřuje především na dvě oblasti: na uživatelský zážitek a na výkon. Z pohledu výkonu staví na novém frameworku Metal, který Apple již dříve přinesl na iOS. Metal kombinuje schopnosti technologií OpenGl a OpenCL do jednoho prvku.